Zřejmě nejkrásnější barokní dům ve městě je dům čp. 34 zvaný Špulákův dům. Původně byl vystavěn v gotickém slohu. V druhé polovině 16. století byl upraven renesančně, o sto let později barokně. Původně jednopatrový dům byl do dnešní podoby přestavěn podle návrhu Františka Kermera roku 1750, kdy byl výstavbou věže dům zvýšen o jedno patro. V prvním patře je na kamenných krakorcích umístěn balkón s barokní mříží a sochou těhotné Panny Marie. Uvnitř domu je raně barokní sál z druhé poloviny 17. století sklenutý klášterní klenbou s lunetami a štukovými zrcadly. Pravou část objektu tvoří klenutý průchod vzniklý překlenutím uličky mezi domy, která spojuje náměstí se schodištěm Bono Publico. V 16. století sloužil dům jako sborovna Českých bratří, jedním z dalších majitelů byl voskař Jan Špulák, po kterém se dům začal nazývat. V roce 1859 se v domě narodil František Ulrich, jeden z nejlepších starostů města. Dnes je objekt využíván pro potřeby magistrátu, zejm. jako svatební síň.

Šest kanovnických domů najdeme pod čp. 47-52 vedle katedrály. Stojí na základech gotických domů, ze kterých se zachovaly některé sklepy. Následně byly renesančně přestavěny, o čemž svědčí stavební dispozice domů a štít domu čp. 47. Dnešní podobu fasád přinesly až barokní úpravy, provedené kolem roku 1725 pravděpodobně podle návrhu Jana Santiniho.